Historie

Bylo – nebylo. Rok 1945

Nebýt důkladných a podrobných záznamů v kronikách, kdo by dnes ještě mohl vypovídat o vzniku a začátcích ledečského skautského střediska, kterému bylo 21. července 2005 právě šedesát let. Kulaté výročí, které prošlo téměř bez povšimnutí.

Byly tu i dříve jakés – takés začátky, bezesporu pod vlivem Foglarových „Klubů Mladého Hlasatele“. v Ledči před druhou světovou válkou působily hned tři takové kluby: jeden dívčí a dva chlapecké. Jeden z těchto chlapeckých měl dokonce jubilejní číslo 10000! Jaký div, když Foglarových klubů bylo na pětadvacet tisíc…

Měli tu i svoje klubovny. To však nebylo ještě to pravé skautování v duchu myšlenek zakladatele Roberta Stephensona Baden-Powella či profesora Antonína B. Svojsíka, který založil v roce 1911 český svaz „ Junák – český skaut“.

Bylo tu v Ledči několik skautů z let před válkou, kteří se sem do Ledče dostali především za prací a životní existencí a ti se pak významně podíleli na začátcích i rozvoji bezprostředně po skončení války. Přesto za zmínku stojí, co upadlo v zapomenutí: jedno jméno – či přezdívka „Medvěd“. Skaut z doby předválečné, který přišel z Prahy. Snad se potřeboval na nějakou dobu a Ledeč se mu mohla zdát k tomu vhodná. Nebyl tuze sdílný, ale neváhal v duchu hesla „… pod svícnem bývá největší tma…“ ještě pod hlavičkou Kuratoria organizovat svou skupinu chlapců a seznamovat je se svými skautskými zkušenostmi a znalostmi.

Však když se hned po válce vrátil do Prahy, osvědčovali někteří z nás – připomínám alespoň J.V. a J.H. – jeho věrnost republice a skautskému slibu po dobu jeho působení v Ledči. Když přišel rok 1945 jeho chlapci se už přihlásili bez obav k junáckému programu, spojili se tu postupně a přirozeně základy získané pro práci, společnou činnost i výchovu hrou v duchu kamarádství podle zásad Foglarových klubů Mladého Hlasatele, se zkušenostmi skautských znalostí i zásad Svojsíkových, předávaných Medvědem.

Ovšem zájmy se stále ještě odlišovaly – on si své zásady i rady a myšlenky pak odnesl do Prahy, kam se záhy vrátil, když pominula doba prvního, tenkrát gestapem násilného potlačení skautských organizací. Ještě se ale krátce do Ledče vrátil se svým oddílem pražských skautů.

To už ale začalo samostatné vytváření skautského střediska také zde v Ledči. První táborový oheň se zábavným programem uspořádal na Šeptouchově bratr J.R.F. v červnu 1945, jako první organizátor a vedoucí skautů. Děvčatům se stala vedoucí sestra L.K.

Dne 21.července 1945 odjížděla od budovy bývalého „ Arbeitsamtu“ první organizovaná skupina na letní žňovou brigádu, která trvala šestnáct dní – do 5. srpna, jak podrobně popisuje v dosud zachovalém „ Junáckém deníku“ neznámý bratr. Začíná slovy: „Kolem osmé hodiny přijíždí auto pana Košťála z Čechtic a odváží nás na zámek do Růžkových Lhotic na Pelhřimovsku…“

Den po dni popisuje deník činnost brigády skautů na velkostatku. Ubytování, hned první den večerní táborák na uvítanou a seznámení.První večerka byla odtroubena o desáté a už druhý den – byla to neděle – stavěli se na poli „panáky“. Nezůstalo ale jen u polních prací. Byl postaven stožár na vlajku, táborový kruh s ohništěm, ve volném čase příprava na táborový oheň s programem – ze vzpomínaných uveďme třeba „Foxův zvukový týdeník“, „Babinský“, „Ponurá romance“, divadelní hra „Děd“, básničky a ovšem písničky. Národní, lidové, klasické skladby, dokonce i s doprovodem, jazzové.

Ale aby to nevypadalo, že junáci přijeli kvůli zábavě, pracovalo se stále na polích a dokonce probíhala soutěž. Pro nejpilnějšího „Vyznamenání palcátové koule Zlatého lva“ a komu byla přisouzena lenost, dostal na dobu od večeře do večerky „Trest železných koulí“. Byly to ozdobné řetězy na zavěšení kolem krku, jak je patrně nosila zámecká šlechta. Lví hlava zavěšená na řetězu a pod ní dřevěná koule připomínající palcát. Náhodný nález při úklidu jedné ze tří našich místností.

Budíček i večerky ohlašoval trubač a také v ostatním byl zaveden stálý řád – úklid, vaření, atd. Šestnáct dní uběhlo, na rozloučenou se konal velký táborák s programem a poslední den 5. srpna o dvanácté zastavilo opět auto pana Košťála v Ledči, před budovou, odkud 21. července odjíždělo a odváželo první skautskou brigádu na velkou společnou akci.

Začal normální skautský život, budování pevnějších základů organizace. Tehdy už byl prvním střediskovým vedoucím lékárník od „Černého orla“, PhMr. Karel Nebeský, který ale záhy odešel a my ztratili jeho stopu. Až o mnoho let později – 21. 2. 1994 – po dlouhém a složitém pátrání jsme nalezli místo jeho posledního působení na Křivoklátsku. To už ale byl podle podrobné zprávy některých jeho přátel, doplněné na Státním oblastním archivu zprávou o jeho odchodu k nebeskému táboráku. Zemřel 8.března 1989 a zůstaly po něm obsáhlé badatelské studie z Křivoklátska: Černý man, Česká Amazonka, U panského dvora, Ohnivcova ves, Roztoky, Křivoklátské Podhradí, Křivoklátské mlýny, atd. Žádnou z nich, bohužel, nevěnoval Ledečsku a ledečskému skautování z dob svého působení u nás. Jen vzpomínka zůstala.

Však na základech, které pomáhal stavět, se skautské středisko začalo rozvíjet už pod novým vedením „Rady starších“ a novým vedoucím se stal rovněž skaut – již od roku 1931 – jak jinak opět z lékárny „U černého orla“. A zůstalo mu jméno Orel.

O první schůzce Oldskautů se zachoval v kronice zápis z 15. listopadu 1945, kde byly rozděleny i úseky působnosti jednotlivých bratří: zástupcem vedoucího se stal bratr J.B. „Střecha“, správcem klubovny na Děkanské louce bratr Zd.H. „Bamb“, hospodářem bratr T.B. „Dědek“, pokladníkem bratr M.G. „Akela“, matrikářem bratr S.K. „Sonny“. Časopis „Šíp“ byl svěřen bratru V.V. „Bzučákovi“.

První Mikulášský večer byl uspořádán v klubovně. Pak následovaly schůzky 16. 11., 22. 11., 6. 12. ...a ubýval čas pravidelných schůzek, výprav, plnění „nováčkovské“ – prostě takový normální skautský život, radosti i starosti, ale o tom zase jindy, později...