Zprva | 21. kvten 2006, 10:00
Středisko Ledeč n.S.
Vážení a milí čtenáři – přátelé lesní moudrosti.Jak jistě mnozí víte a někteří alespoň tušíte, existuje v Ledči skautské středisko v jeho současné novodobé podobě prakticky od revoluce v r. 1990. Skautské středisko tehdy prožilo po pádu socialismu mohutný rozmach, kdy čítalo přibližně 150 registrovaných členů a během následujících let získalo i velmi slušné zázemí v podobě špičkové klubovny i s přilehlým dvorkem, tenkrát ještě na ledečském hradě, jedinečného tábořiště v bývalém vápencovém lomu u Zdeslavic, kde se podařilo vystavět klasický srub jako vystřižený z westernu a několik ostatních účelných staveb jako je např. kuchyně či zastřešená jídelna. V té době jsme také disponovali nákladním autem PV3S a zdálo se, že nás nic nemůže zastavit, kam jsme přišli, sklízeli jsme chválu a obdiv. Mnozí vedoucí obětovali práci pro středisko nespočetné hodiny a rodinný život. Práce s dětmi byla na vysoké úrovni a táborové akce si napínavostí nezadaly s těmi o kterých psal dříve pan Foglar. Kdo to zažil může mluvit o štěstí neboť být alespoň krátce členem takové party je nezapomenutelné.
Bohužel během let došlo k rozkladu v původním kolektivu vedoucích a bylo na jejich nástupcích, aby situaci udrželi a dále dobře pracovali s dětmi a odpovědně obhospodařovali nabytý majetek. Tento přechod se také podařilo zvládnout se ctí i když úbytek členstva byl během času nekompromisní. Dnes jsme díky překotnému životnímu tempu v době, která nepřeje ochotnickým spolkům v situaci, kdy se všichni vedoucí oddílů rozprchli do světa, do škol, hledat lepší zaměstnání či následovali své životní partnery a tak nám nezbylo, než přesunout veškerou činnost střediska do podoby víkendových akcí, které tematicky směřujeme ke každoročnímu vyvrcholení, kterým je letní tábor, do jehož realizace se snažíme dávat vše, aby se děti naučily základním dovednostem přežití v přírodě. Možná vás nepřekvapí, že některé z dnešních dětí skutečně neznají zápalky a jejich praktické znalosti při použití nože, pily či sekery, jehly či štětce nebývají valné. Učíme je znát svět takový jaký je – nenutíme je hrát si na vojáky, kteří musí jíst syrové maso ani spát v mokru a chladu a neděláme z nich křováky, ale vkládáme do nich myšlenky těsného bezkonfliktního soužití s přírodou, dozvídají se, že přílišný spoleh na pohodlí městské civilizace se ne vždy vyplácí, připomínáme jim, základní jednoduché a účinné výrobní postupy práce se dřevem či kůží , učí se nezpanikařit za tmy při zahoukání sýčka a uvařit si čaj a postavit nouzové přístřeší když zmoknou a to vše v kolektivu a duchu týmové práce.
V současné době nám situaci dále komplikuje náročná údržba spravovaného majetku. Lesní srub nám napadli dřevokazní mravenci, a je nezbytné ho nově vyspárovat, symbol tábořiště jeden z nejvyšších totemů v republice je nutné stabilizovat a profesionálně naimpregnovat, čeká nás výroba nových kadibudek, nátěry střech a zacementování chátrajících zdí u sklepa na potraviny. To vše by uživilo jednoho až dva správce na rok. Vytíženost tábořiště je maximální neboť se po zbytek léta pronajímá ostatním skautským střediskům. Naším Problémem číslo jedna je, že nemá kdo by vedl oddíly chlapců a děvčat,v týdnu, takže se narušil koloběh výchovy vlastních nástupců. Možná se mezi čtenáři najde osoba oddaná duchem skautské myšlence, rádi přivítáme každou pomocnou ruku ať by se jednalo o zájemce o práci s mládeží a nebo trampa ochotného pomoci s přípravou tábora. Také zveme srdečně bývalé členy a sympatizanty z let 1990 -, děti z oddílů kteří jsou dnes dospělými osobami, ať se na nás se svými rodinami přijdou podívat na tábor, zavzpomínat a napít se s námi vody ze studánky – je pořád výborná.
S pozdravem Buď připraven UK
Ladislav Bedrna
Posledn komente
dn komente.
