Zprva | 24. srpen 2006, 23:02
Jaký byl Stroj času na skautském táboře?
Stroj času v podobě magického kola s klikou nás každý večer zanesl do jiné doby. Jak to všechno začalo? Aniž by někdo z nás vůbec tušil, hned první večer jsme se ocitli v čase konce druhé světové války. Do tábora přijeli na dobových motorkách ruští vojáci a přivezli s sebou těžce poškozený stroj času, který ukořistili při dobývání Berlína ve fašistických bunkrech. Ještě ten večer se podařilo stroj času našim táborníkům opravit. Byl slavnostně umístěn do magického sklepa a každý večer kolem něho zasedla skupina odvážlivců, aby se otáčením kliky stroje a za zvuků tajemné hudby a nejrůznějších skřeků přenesla do neznámé doby plné tajemství. Během sedmi dnů jsme díky tomuto stroji navštívili sedm různých dob.Stroj nás vozil křížem krážem, a tak jsme se hned první ráno probudili do roku 1945, zažili jsme sestřelení ruského letadla, zachraňovali jsme ruského pilota, snažili jsme se projít skrze fašistickou hlídku při dodávce potravin zraněnému pilotovi, vozili jsme se s ruskými vojáky na historických motorkách a zkoušeli jejich zbraně.
Další ráno nás stroj nenadále vysadil v daleké budoucnosti roku 3333. Invaze potvůrek z jiné planety vyhnala lidi na stromy a skály, a tak jsme si chvilku zkoušeli jaké to je pobývat na lanech.
Třetí ráno nás stroj času vysadil na indiánském území kmene Horkanů, kde jsme se svatou ženou Rabou plnili nejrůznější zkoušky zdatnosti a vytrvalosti, abychom pak mohli být přijati samotným náčelníkem Šedivým Medvědem při večerní obřadní slavnosti do řad bojovníků kmene. Ještě v noci jsme se znovu přesunuli v čase a už nás vítal ve své době středověký mnich i s andělem.
Další den byl tedy ve znamení náročného putování za svatým grálem. Během putování jsme potkali poustevníka, česnekem jsme se vybavili proti čertovi, který se nás snažil obehrát ve hře v kostky, vařili jsme bylinný lektvar pro malomocného a zažili dokonce pravé rytířské souboje a plivání ohně v podání věhlasných rytířů Notorix Denatur, s nimi se do soubojů pouštěli jen ti nejodvážnější z nás. Svatý grál jsme nakonec odhalili a ten nejzdatnější ze všech poutníků získal nejen grál, ale i titul krále rytířů.
Přestože další den byl poněkud zamračený, zanesl nás hned ráno stroj času do starověké doby faraonů Horního a Dolního Egypta. Stali jsme se svědky hrůzného činu, kdy faraon Neptajsamach I. a jeho dvě ženy byli otráveni jedovatým nápojem a následně mumifikováni. Toho dne to stroj vzal hopem a z Egypta nás zavezl rovnou do centra antických olympijských her. Tak jsme se účastnili hodu diskem, řeckořímského zápasu, minimaratónu a dalších sportovních disciplin.
Další dopoledne jsme shlédli velice originální zpracování antické hry. Když jsme otáčeli klikou stroje ještě to odpoledne, najednou kolem sklepení proběhl za děsivých skřeků pravěký tvor s kyjem v ruce. Z ohniště ukořistil hořící kus dřeva a pronásledován dětmi prchal pryč. Čekalo nás modelování nádob a hrníčků z hlíny a vypalování v peci.
Týden cestování se strojem času utekl nesmírně rychle a než jsme se nadáli, ocitli jsme se doma, v kapitalistickém světě, kde se musí tvrdě pracovat, a tak jsme uklidili tábor, ukryli stroj času a odjeli za svými rodiči, přáteli a povinnostmi současnosti.
Ivo Mirošovský a Eva Novotná
Ladislav Bedrna
Posledn komente
dn komente.
